NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zakladajúca banda švédskej školy brutálneho death metalu a najväčšie tamojšie meno jeho prvej generácie za štvrťstoročie existencie zažila všeličo, aj odchod hlavného ťahúňa, bubeníka Rikarda Werména, ktorý toho celého mal pred pár rokmi zrejme už po krk, keďže kapele sa okrem vydávania vždy kvalitných albumov nedarilo nijako extra. Rikard však vie, že DERANGED treba nielen jemu, poskladal novú zostavu – Thomas Ahlgren gitary, Andreas Johansson basa a Anders Johansson vokály, a pomätená beštia je späť s novým albumom. Ten vyšiel u severných susedov, keďže z kedysi prudko podzemne blackmetalových Agonia Records je dnes rešpektované vydavateľstvo, ktoré si v čiernom i smrtiacom kove môže vybrať z toho najlepšieho, a ani so švédskou svojho druhu legendou nesiahlo vedľa.
Nová osemskladbová kolekcia nemá ako prekvapiť, určite nie v nejakom negatívnom zmysle. Esenciálni DERANGED, skupina, ktorá ma vždy dostávala hlavne veľmi útočnou, nekompromisnou a strhujúcou nárezovosťou a priamočiarosťou s hrubým, hrozivým zvukom, charakteristickou, skôr „rovnou“ Rikardovou hrou na bicie a veľmi typickými gitarovými postupmi. Samozrejmosťou bol odjakživa aj hlboký, dobre nafrázovaný growling, ktorý s hororovo ladenými gore textami bez problémov rozšifrujete, chytľavé linky, šťavnaté riffy a skladby, ktorým nechýba švih. Občas sa zjaví ponurá melódia, tu a tam až rokenrolovo vyznievajúce sólo, a celkovo možno povedať, že na to, aká je so zmenami zostavy vždy otrava, u DERANGED boli aj tentokrát pre dobro veci. Nudiť sa nie je kedy, na dnešné pomery „staroškolský“ BDM odsýpa vynikajúco a nepotrebuje ani modernú hypertechnickosť, ani slamové dupáky. Vrahúni z južného Švédska sa učili od CANNIBAL CORPSE a podobných zámorských klasikov, vlastnú tvár si držia cca od debutu a ja im za tento album ďakujem.
8,5 / 10
Morgue Orgy (EP) (2013)
Cut Carve Rip Serve (2011)
The Redlight Murder Case (2008)
Obscenities in B-Flat (2006)
Plainfield Cemetery (2002)
Deranged (2001)
Abscess / Deranged (split) (2001)
III (1999)
High on Blood (1998)
Sculpture of the Dead (EP) (1996)
Rated-X (1995)
Architects of Perversions (EP) (1994)
Upon the Medical Slab (singel) (1994)
...the Confessions Continues (EP) (1993)
...the Confessions of a Necrophile (demo) (1992)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.